Dneska se vše nese ve znamení příprav na Local strategic meeting, na který večer odjíždíme. Já bohužel nevím, kde je přesně místo setkání, a tak kohosi prosím, aby mě vyzvedl na office spolu se Silu. Sraz si dáváme ve čtyři. Už deset minut před čtvrtou vím, že kvůli neskutečné zácpě sraz nestihnu. Silu taky ještě není na místě, když jí volám, a tak to beru sportovněji, Vystoupím u UNPAD. Otevřu mapu a senzore hledej.
Tak si tak 30 minut bloudím, už teda lehce v nervách, v docela silném lijáku a v mikině. Nakonec to s mapou (která má funkci orientační v tom smyslu, že tak jako orientačně tušíte, kde můžete s trochou štěstí být) vzdávám a volám jednomu z AIESECářů, který mi slibuje vyzvednutí.
A tak se o hodinu později dostávám na místo srazu, úplně promočený, nasraný, že jsem nenašel ani ten office. A jaké je mé překvapení, že je tam pět a půl člověka. No jo, dneska lije jak z konve (v tomto případě spíše jako z otevřeného kohoutku) a všude jsou zácpy, kdo by mohl dorazit na čas. Tak aspoň ať nejsem nechcípaný, když už tu sedím zpocený v promočené mikině a teniskách.
Vyrážíme nakonec o půl sedmé (tedy o dvě a půl hodiny později, než dle plánu), vezpou nás dva objednané angkoty. Za necelé dvě hodiny ne úplně pohodné cesty stojíme před vilkou daleko za městem. Tak to je paráda. Dokonce i evropské wc to má. Nejsem si úplně jistý, jak se na dvě manželské pokoje vejde přes 20 lidí, ale to už určitě nějakým chytrým indonéským přecpáním vymyslíme.
A skutečně, po třech hodinách zkrácené agendy se někteří (rozuměj ti, co se nopotřebují koukat na fotbal, což jsem já a jedna holka),chystají spát, a tak se půlí postele. Ještě, že jsem si vzal karimatku, spodní polovina rozkládací postele je zabalena do jakéhosi chladivého prezervativu, což není úplně to, co bych právě v tuto chvíli potřeboval. Pánové mi kolektivně půjčují jedinou deku a polštář, prý to nepotřebují. Dík, hoši. Dobrou.
Žádné komentáře:
Okomentovat