Je pátek dopoledne a já sedím v kavárně J.Co v shopping centru. Čekám na Arsana a Ariho, až se domodlí. Páteční čas oběda je pro muslimy to stejné co pro křesťany nedělní mše v kostele. Usrkávám lahodnou horkou čokoládu a pokukuju po ženských – co jiného se dá dělat když u sebe máte peněženku a vše kolem je v Indonéštině, jen místy cinty v angličtině typu best quality. Překvapuje mě, že lidi jsou tady s prominutím trochu tlustí. Když se po necelé hodině kluci vrátí, ptám se jich, jestli to je tím, že jsou bohatší. Ano, běžný Indonésan příliš nechodí, protože na to obvykle nevlastní dostatek finančních zdrojů,navíc jiné obchody poslouží úplně stejně.
Vracíme se do auta a odjíždíme mě ubytovat k nové rodině. Bydlí nedaleko. Jako první je mi představen Orie, brýlatý chlapec zdánlivě připomínající japončíka. Umí anglicky, to je výborné! Pomáhá mi z bagáží k němu do pokoje, odnášíme všechny věci až někam na půdu. Nakolik mi stačí plíce při výstupu na Everest (Orieho pokoj), natolik mu chválím velikost baráku. Ptám se jestli jsou zámožní, když mají svoji restaurací a pronajímají studentům několik apartmánů. Prý ne, střední třída. Hm, no jestli jsou oni střední třída, tak už Indonésie možná ani nepatří mezi rozvojovky.
Podávám si ruku s otcem rodiny, ten při tom něco mumlá, nerozumím, ale usmívám se, dokud mou ruku nepustí. Dědeček Orieho se se mnou poznává s dobrou angličtinou, odpovídám mu na pár standardních otázek a odcházím nahoru za Oriem. Ten mi vysvětluje situaci. Jsou tradiční muslimská rodina, mají sedm dětí, on je nejstarší syn. Přestože pochází z tradiční rodiny, on zas tak tradiční není. Jako správný povedený synátor z tradiční rodiny má rád Jacka Danielse nebo Baileys . Modlení nehrotí, jednou denně postačí. Jsem zvědav, čím mě ještě překvapí.
Ptám se, jestli se můžu připíchnout na net, prý to mám zkusit, ale sem tam to vypadává. Proti gustu žádný dišputát, ale spíše sem měl pocit, že se to sem tam na pár vteřin připojí. Na chvíli zasvítil skype a zase zhasnul. Google se mi nenačetl. Tak fajn, zkusíme tracert na google. Jak to tak vidím, tenhle kabel mi s internetem v nejbližší době nepomůže.
Povečeříme a večer místo netu rozebíráme islám. Víte, co znamená islám? Znamená mír. Když jsem se zeptal na džihád, vysvětlil mi Orie, že problém je v různém výkladu islámu. Mohamed nikdy nic o násilí nemluvil, Džihád je o obraně islámu a šíření mírovou cestou. Při obratu šíření mírovou cestou mě teda nenapadlo nic lepšího než jeho 6 sourozenců aneb tradiční muslimská rodina. Vzhledem k průměrné porodnosti v Evropě je tato mírová cesta vysoce efektivní. Ale takhle to myšleno zřejmě nebylo.
Kolem deváté odjíždíme do restaurace sledovat jeden z prvních zápasů mistrovství světa. Klasika, používáme auto jak kráva. Auto není vyloženě nové, a tak se ptám, jestli je Orieho. Ne, je jeho dědečka. No proč ne. U nás má důchodce ze střední třídy favoše, v lepším případě už felišku, v nejlepším fabku. Tahle kára s koženými sedadly spíš připomínala Land Rover než škodovku.
Parkoviště je beznadějně plné, parkujeme jinde. Když vlezeme dovnitř, kluci se chvíli dohadují, ne že bych rozuměl o čem. Sedneme si na jakési vyvýšené pódium, kde mám s délkou mých nohou menší komplikace. Orie s jeho bratrancem mi vysvětlují, že se nebudem nakonec dívat na fotbal, odsud je blbý výhled, všechna místa na koukání jsou obsazená a vzhledem k naprosté převaze poptávky se za místa před televizorem dokonce platí. To jsou věci. Mi je to jedno, já potřebuju jen net, abych mohl mluvit s pár lidma včetně rodičů, aby věděli, že jsem těch prvních pár dní ve zdraví přežil (no ve zdraví, ten smog co tu je mi možná zanedlouho sešle rakovinu plic, přecházení silnice zase možná infarkt. No uvidíme.
Připojení je bezvadné, vyřizuju, co potřebuju. Jediný problém byl hluk, protože tady se fandí opravdu na plno, přestože Indonésie na mistrovství vlastní tým nemá. Fotbal je tady alfou a omegou a patří ke každodennímu životu stejně jako rýže nebo čaj, nebo v Česku pivo a pěkné ženské.
Nad tím, že jsme půlhodiny jeli někam sledovat fotbal, který jsme neviděli, se nikdo nepozastavuje. Večer to byl fajn. Minimálně pro mě.
Žádné komentáře:
Okomentovat