Koukám na chlapce, kteří hrají fotbal. Docela jim to jde. Po hodině, co píšu mé zápisky, přichází cvalík a ptá se mě, jak se jmenuju. Říkám, že jsem Nikola on se mi taky představuje. Za moment přichází další, aby mi koukali do monitoru. Tak to ne, pánové, nenechám se rozptylovat. Odcházím jen tak na zkušenou někam. Po kilometru chůze narážím na Dago Plaza. Výborně, obchodní centrum, tady by mohli určitě mít nějaké pohlednice.
Po čtyřech projitých patrech už tak optimisticky nevypadám. Tohle je skutečně zajímavé obchodní centrum. Na každém patře v průměru tři obchody (nekecám) a kolem čtvrté odpoledne větší počet obsluhy než návštěvníků. Tak to by mě zajímalo z čeho to provozují. Že by tady měli dotace jako na benzín?
Připojuju se na net ( k mému překvapení funguje) a ptám se přátel, kteří jsou online, kde by se daly koupit pohlednice. Tak prý v Gramedii v Bandfung Indah Plaza. Prý se tam dostanu angkotem, je to strašně daleko.
A tak jdu deset minut pěšky, až dosáhnu toho strašně dalekého místa. Velké obchodní centrum mě tady nepřekvapí. Po půl hodině zklamaně opouštím i obchodní centrum s více než sto obchody. Ani tady nenarážím na pohlednice. Nicméně naproti centra nacházím obrovský palác knih Gramedia. Tady by to mělo být. Mám už jenom pár minut, abych nepřišel pozdě na setkání pobočky AIESEC. Bohužel, ani zde se pohlednice nenacházejí, přestože tu mají snad všechno ostatní. Pohlednice prostě nejsou, nebyly a nebudou. Co naplat. Hlavně, že tady na každém rohu koupíte mapu jakéhokoli velkého města na jávě. No jednoduše mi tu chybí nějaké racionální uvažování o trhu, tady všichni prodávají to samé, kdo to všechno kupuje nepochopím.
A tak se po půl dni neúspěšného hledání pohlednice rychle přesouvám – opět naprosto iracionálně pěšky – do restaurace, ve které se koná setkání pobočky. Nervózně přicházím deset minut později. Prostě mě nepředěláte, já si furt budu myslet, že jdu pozdě. Jen pro vyjasnění, začínáme o dvě hodiny později.
Žádné komentáře:
Okomentovat