Probouzím se polomrtvý. Možná to bude kašlem, který mi před chvílí začal hmoždit průdušky. Bolest se přesouvá tak rychle, že ji ani nestíhám řešit. Léky proti bolení v krku už mi moc k čemu nebudou, musím sehnat něco proti kašli. Orieho otravovat nebudu, jsem velký chlapec, nuže hurá prozkoumat terén. Než vyrážím, dávám si do google translaturu přeložit lék proti kašli, abych z lékárny neodešel s prázdnou nebo s čímkoli jiným. Nakonec ale stejně neodcházím s lékárny (nejblíž je jen ěnkolik supermarketů a jet angkotem hledat lékárnu se mi fakt nechce, ne v tomhle stavu), nýbrž ze supermarketu s nějakým sirupem proti kašli. Tak jo, doufejme, že to bude fungovat.
Stavuju se jenom na jídlo k Oriemu. Dostávám největší specialitu, což jsou bramborové placičky enak. Kdyby tu přijel evropský turista, asi by se pousmál, ale já už jsem tady nějaký pátek a vím, že potkat už jenom brambor je skoro stejně náročné, jako sehnat tady na převážně muslimské jávě (80%) nějaké to vepřové masíčko. Velice nadšeně vítám toto krátkodobé narušení rýžového jídelníčku.
No a vzhledem k tomu, že píšu o takových drobnostech, asi vás napadne, že jsem tento den nic extra nedělal. Přesně tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat